Marmelády, džemy, želé a děti aneb jak to celé začalo

27.10.2018

Moje děti marmelády moc nechtěly. Přiznávám. Objevily se u nás až po jejich narození, kdy je přivážela (nebo mi je při návštěvě vnutila) moje maminka. Vždycky jsem slyšela stejné otázky: "Okurky máš? Kečup máš? Marmeládu máš?" Co myslíte, věděla jsem? Mnohdy ani ne...

Přiznám se, že marmelády jsem jako dítě "nemusela". Nebo vlastně musela! Na palačinkách nebo lívanečkách, které se v mém dětství dělaly doma dost často, protože je měl rád můj starší bráška. A tak jsem po talíři polévky dostala lívaneček nebo palačinku, namazanou některou z marmelád, které vyráběla moje maminka. Nikdo se neptal jestli chci, nebo ne. Tady máš - jestli nechceš, nedostaneš nic jiného. A tak jsem jedla. A jak jsme rostli, dělaly se marmelády čím dál méně, až se přestaly dělat úplně. Na vánoční linecké cukroví se jedna sklenice rybízové marmelády koupila a bylo to. A tak recepty na dobroty z ovoce a zeleniny, střádané léta mojí babičkou a pak maminkou, ležely spolu se starými kuchařskými knihami hodně let bez povšimnutí.

Znovuzrození?

Nevím, jak jinak nazvat dobu, kdy maminka tyto dlouho nepoužívané recepty začala hledat. Bylo léto 2013, spousta ovoce, které se nezkonzumovalo, volný čas a najednou přišla chuť ty lahodné dary přírody zpracovat a uchovat na zimu. Nejdříve s pektinem nebo přípravky Dr.Oetker zpracovávala maminka vše, co zpracovat šlo. Když pak přišlo na svět první a poté i druhé vnouče, měla jejich babička najednou pocit, že ta domácí marmeláda, která ji samotnou provázela celým dětstvím, nemůže přece v domácnosti její dcery chybět! Intenzivní hledání nových chutí a rozmach výroby však začal až po zdravotních potížích mého syna, který nemůže mléčné výrobky a bylo nám doporučeno omezit i mouku a bílý cukr. Babička hledala recepty, staré vylepšovala a přizpůsobovala našim novým potřebám a požadavkům. Vyráběla, ochutnávala a dávala ochutnávat všem, kdo jí přišel na dosah vařečky. Inspirována internetem a knihou Blanky Milfaitové: "Příběh opravdové vášně", začala zpracovávat ovoce jinak. S citrusovým pektinem, menším množstvím cukru nebo s medem, bez chemie a konzervačních prostředků, s citronem, limetkou, kořením a bylinkami.

Děti nejdříve odmítaly.

A tak je babička přibrala k výrobě, aby viděly, že ta krásně červená, až temně rudá marmeláda, je z těch voňavých malin ze strejdovy zahrady. Z malin, které tak báječně chutnají, když je trhají přímo z keříků a které pomáhaly trhat do misky. Po dlouhém přemlouvání nakonec syn marmeládu ochutnal a prohlásil, že je to sice dobré, ale jíst TO asi nebude, protože mu TO chutná jedině mražené (rozuměj sorbet nebo nanuk, který z přepasírovaného ovoce babička doma připravovala). Zato jeho mladší sestřička pojídala marmelády v neuvěřitelném množství lžičkou přímo ze skleničky.

A jak to bylo dál?

Moje maminka všechny upravené a opakovaně vyzkoušené recepty, vyladěné do našich chutí, pečlivě sepsala a uložila. Jednoho dne mi ukázala, kde má všechny své "poklady" v počítači uložené - abych je nemusela hledat, když už tu ona nebude a já sama najdu čas a chuť, dary přírody zpracovávat.

Je nás víc.

Chci se s vámi podělit o naše zkušenosti a tyto recepty nabídnout VŠEM, kdo mají zahradu a neví, co s úrodou, ale chtěli by ji zdravě a chutně zpracovat. A kteří zatím možná nevědí, jak na to. Děkuji za váš nákup eBooku. Věřte, že si nesmírně vážím vašeho zájmu a vynasnažím se reagovat na všechny vaše dotazy i připomínky. Přeji vám hodně úspěchů při vašich prvních krůčcích a pokusech! Pokud se budete řídit při výrobě našimi recepty, je úspěch ZARUČEN!

Vyrábějte s radostí a láskou. Najdete je pak v lahodné chuti. Vámi vyrobené dobroty přinesou do vašich kuchyní nečekané chuťové zážitky. Láska přece prochází žaludkem. Dobré chutě provázené láskou a láska provázená dobrými chutěmi, ať se stane součástí vašich životů.